Osada Zimny pod Stožkem
Místo, kde se zastavil čas.
Osada pod Stožkem zvaná Zimný, je části obce Návsí na úpatí Stožku. Zajmavostí této lokality je několik.Jako hlavní pokládám zachování tradičních horských stavení (dřevěnic) až na dvě vyjímky. Přesto si tato lokalita zachovala nesmírnou autenticitu horalského hospodářského a zemědělského života.V této nádherné oblasti stačí popustit uzdu fantazii a klidně se můžete ocitnout v XIX. století.Na úvod pro srovnání jsou zde dva snímky letecké snímky s základními popisy části osady, tak jak je pojmenovali zdejší občané z 1937 a 2009r. Je zde zřetelně vidět obdělavánou oblast a hospodářskou činnost.
Hlavními zdroji informací byla pro mně kronika vedena místním rodákem a dosavadním občanem osady p.Pavlem Sikorou,který opsal "Pamětní knihu České obecní školy pod Stožkem" a dál pokračoval ve sběru fotografií a jiných dokumentů které doplňoval vlastními vzpomínkami a komentáři.Dále taky vzpomínky dosud žijících i nežijících obyvatel této osady jsou velice cenným materiálem.Z těchto střípků historie jsem se snažil uspořádádat přibližnou charakteristiku této oblasti. Tento můj stručný souhrn nemůže být objektivní a v mnohých oblastech nevystihuje každodenní opravdovost zdejších obyvatel. Nebylo mým cílem ani v mých možnostech objektivně posoudit zdejší situaci za období zhruba dvou staletí.Chci pouze skromně představit tuto osadu a přidat několik zajmavých informací. Můžeme se zatím jen domnívat a to s notnou dávkou fantazie jak asi zde asi chutnal každodenní chléb vezdejší.
Počátky osídlení je možno pouze odhadovat,osobně se však domnívám a podle úsudku místních občanů je možno určit toto období přelomu XVIII a XIX. století. Postupně jak zde přibývalo obyvatel, přibyválo i stavení na maximální počet 18 a zvětšovala se obdělavána oblast. Po rozpadu Rakousko-Uherského mocnářství a vzniku Československa zde byla snaha o zřízení české expozitury Základní školy. V 1927r. byly tyto snahy úspěšně završeny otevřením expozitury I.České obecní školy v Návsí a zahájeno vyučování v pronajaté místnosti soukromého domu p.Skupienia.
Z důvodu nevyhovujících vyučovacích podmínek bylo dne 20.11.1934r. započato s výstavbou nové školní budovy, která byla předána k užívání 1.12.1935r.
Slavnostě otevřena pod patronátem okresního hejtmana pana vrchního rady politické správy J.Gely za účastí představitele Sokolské župy Těšínské J.Čapka, poslanců ostravského kraje,školních inspektorů a členů místní správy dne 17.5.1936r.
Za období činnosti expozitury v létech 1927-1961 se zde vystřídalo 30 učitelů a jedna učitelka.Tato celkem velká fluktuace učitelského sboru jen zdůrazňuje jak nelehké působiště místní expozitura představovala.Jen se můžeme domnívat co museli zdejší učitele zakusit, když přicházeli do takhle drsného kraje učit děti pro které byla čeština cizím jazykem a mezi sebou všichni mluvili "po naszymu". V období 1938-1941 místní škola přešla pod Polskou správu a vyučovalo se pouze polsky.Právě v těchto letech dosáhla škola nejvyžšího počtu žáků a to 90 ! (chodily zde všechny školou povinné děti). Za běžného působení expozitury zde chodily pouze děti, které rodiče přihlásili do české školy. Ty které přihlásili do polské, chodily do školy Nýdku Głuchowej nebo na Bagiyńcu. V 1941r. přešla škola pod německou správu i když se započalo s vyučováním v německém jazyce, záhy byla činnost přerušena a škola uzavřena až do konce 2 sv.války. Rozhodnutím Školního úřadu z 1961r. se zdejší expozitura pro nízký počet žáků (10) a nepříznívé vyhlídky uzavřela.
V době největšího rozkvětu zde mohlo trvale žít asi 150 obyvatel. Momentálně v této osadě bydlí nastálo ještě tři poslední obyvatelé (2013r). Klenotem který se nedochoval do dnešních dní byla Halamova útulna. Otevřena v 1924r. KČST(Klub československých turistů) v Orlové.Tato chata byla centrem dění místních osadníků,byly zde organizovány Rodičovské plesy,dětské radovánky a jiné společenské akce.V neposlední řadě se stala Halamová útulna oblíbeným cílem mnohých turistů,školních výletů a rekreace.Zajímavosti je že zde na této chatě dne 28.11.1931 rozhodla Těšínská žumpa KČT o vybudování Turistické chaty na Gírové.Činnost Halamovy útulny po 2 sv.válce už nebyla obnovena a v následných letech byla stžena.Podle místních pamětníků byl zde provozován lyžarský vlek,ale v žádných zápisech není o něm zmínka.
Na této malebné osadě lze pozorovat systém hospodaření,rozvoje a úpadku horalského stylu života.Pro přípravu orné půdy bylo zapotřebí nejdřív vykácet les, odstranit kořeny a násleně zušlechtit půdu do takového stádia že zde bylo možno něco pěstovat.Hromady kamení které zde můžeme běžně nacházet svědčí o velice nízké kvalitě zdejších pozemků a neuvěřitelné dřině místního lidu.
Že život v této oblasti neplynul nijak romanticky,můžeme usuzovat s několika faktů.
- Osídlení a vedení zemědělské činnosti na téhle kamenité půdě při zachování všech zákonných odvodů (kontingentů) předem předurčovalo místní obyvatelé k životu v nebývalé chudobě.Později jak bylo obvyklé v této oblasti hlavně muži odcházeli denně za prací do Karvinských dolů,Třineckých železáren,Náveské pily a neposledně pracovali jako lesní dělníci. Jen několik hospodářství se uživilo s zemědělské činnosti. V 1949 to byli pouze dva místní občani. Práce na poli většinou zůstavala na dětech a ženách.
- Rodiny které měly běžne 7 až 12 dětí je zde zcela normální situace. Málokteré dítě mělo vlastní postel a normální byl stav kdy v jedné posteli spali tři i čtyři sourozenci.
- Místní obyvatelé neměli jasně vyhraněné národnostní mínění před 1918r. měli všichni polskou národnost. Mezi sebou mluvili hlavně nářečím "po naszymu" které vychází hlavně s polského jazyka. Po rozpadu Rakousko-Uherského mocnářství a následné čechzaci měli zdejší lidé většinou problém se ztotožnit s českým státním zřízením. Pro zdejší lidi vlastně nastala paradoxní situace, jedni věřili že je to jen dočasný stav a druzí viděli šanci jak zvýšit své uplatnění změnou národností. Stále nejasná politická situace a boj o mocenské vlivy na "Zaolziu" jen přispívala k nelehkým životním rozhodnutím. Důkazem toho jsou zapsané v kronice četné nářky místních učitelů na zdejší obyvatelstvo. Nejeden rozkol a rozepře byla způsobena tímto násilným rozdělením společnosti na polskou a českou.
- Lidé zde žijící byli vesměs věřicími,zhruba v poměru 50/50 katolíci a evangelíci,tento fakt zrovna taky nepřispíval k vylepšení vzájemných vztahů.
- Celý problém završovala všeobecná obliba v alkoholu(pil se zde hlavně bryn), který byl příčinou nejedné tragédie místních lidí (požáry, pozemkové spory, bratrovražda . . . Ples, radovánky nebo oslava nejednou končila hromadnou rvačkou totálně opilých lidí.
A tak když připočteme polohu a dostupnost osady (pěšky k vlaku za dobrých podmínek 1:20h) Vlak na ranní šichty odjížděl z Návsí 3:55 na šachty a do železáren 4:50. Běžnou praxí bylo že žena vstávala kolem půlnoci zatápěla v kamnech pekla muži do práce bramborové placky. Muž se vracel k večeru a nejednou cesta vedla přes hospodu. Při takových vyhlídách a stále rostoucí životní úrovni v městech se nemůžeme divit že v období po 2 sv.válce zde obyvatel jenom ubývalo.Definitivní tečkou za snahou nějak přežít v takto odlehlých oblastech byla Sametová revoluce,rozpad systému výkupu mléka což znamenalo ztrátu už tak skromných příjmu a fakticky nutnost ukončení malých zemědělských hospodářství o jedné nebo dvou kravách.
Zdejším lidem ještě svitla naděje rozvoje místní osady.Tehdy při stezce odvahy dětí tábora organizovaného Dolem J.Fučík s hlavním vedoucím Františkem Volným nocovali pod stany na Gróniczku.Ráno při svítání Fr.Volný pohlédl směrem k Zimnému a padla mu do oka nádherná dřevěná budova (bývalá škola). Po návratu na táborovou základnu se s tímto svěřil kolegovi,který neváhal a tajně si vypůjčil motorku a jel se podívat na místo oné místo. Po zjištění že je zde opuštěná chátrající škola, se rozhodl Fr.Volný zajít za ředitelem dolu J.Fučík s myšlenkou odkoupení bydovy školy pod Stožkem a její adaptaci na Rekreační středisko nebo Dětský tábor.Po krátkém jednání ze školskými úřady začal důl J.Fučík s rekonstrukci místní školy.V první fázi byl objekt částečně modernizován a přistavěna jídelna.To však tehdejším soudruhům bylo málo "přeci se nebudeme krčit v nějaké dřevěné boudě" a tak rozhodli o zboření školy a vybudování moderního reprezentativního Rekreačního střediska odpovidajícího vymoženostem komunisticky smýšlejícího a pracujicího lidu. Rekonstrukce byla zahájena v 1984r. a dokončena v 1988r.
Následně byl ještě dostavěn bazén.To už se ale opět hlásil revoluční listopad 1989r. následný útlum v hornictví a privatizace majetku. Tak Sametová revoluce už podruhé tomuto malebnému zakoutí zasadila téměř smrtelnou ránu. Středisko je momentálně v havarijním stavu,bez jakékoli snahy jej majiteli provozovat.
Nedávo zemřelému Františku Volnému musíme přiznat že udělal pro provoz, zachránu bývalé školní budovy, následně rekreačního střediska maximum. Jeho srdce bilo pro tento kus tvrdé a nelítostné země.Tady si to zamiloval, tady opravil s manželkou a kamarády už téměř na spadnutí shnilou dřevěnici původem od p.Byrtuse. Zde když jen byla možnost trávil veškerý volný čas.
Jak tato dřevěnice vypadá dnes ?
Možná z dlouhé chvíle a možná byl důvod jiný, sami s manželkou potavili repliku místního stavení.V nedávné době se ještě pustil do rozšíření tohoto skvostu,ale Bůh sním měl jiné úmysly, a povolal k sobě.Jeho odkaz je však stále zde.Spolu s manželkou jsou i dnes pro spousty chatařů příkladem a velkou inspirací.
V této chvíli by se mohlo zdát že situace této osady je sečtena a podtržena, ale člověk míní a vše se kolem nás mění.
Paprsek naděje představuje občan z Návsí Andrzej Macoszek, který na základech stavení na "Nowej Łónce" staví dřevěnici. Podle jeho slov a přání by se chtěl zde natrvalo usadit.Po 2 sv.válce by to byl první který by se zde s rodinou natrvalo usadil. Držím mu palce a přeji splnění jeho přání. Této nádherné krví,slzami a potem skropené oblasti aby povstala jako bájný Fénix s popele a zazářila.
Marian Waszut
10.3.2013
Komentáře
Přehled komentářů
Dneska jsem kolem osady šel na výšlap a přijde mi to jako strašná
Škoda te prace co se na tom udělala a teď to tam jenom hnije,zajímalo
By mě jestli s tým má majitel něco v plánu udělát ale pochybuju jak říkám škoda
Takeho místa
Zimny
Petr, 5. 12. 2020 19:37
Znám to tam jako svoje boty, v dětství jsem tam jezdíval na prázdniny ke strejdovi Milanovi a doteď tam často jezdím na kole. Vidím, že tady píše a vzpomíná pár lidí, co mají k této osadě blízko. Doma mám ofocenou kroniku pana Pavla Sikory, který nedávno bohužel zemřel a bůhví, kde je kronice konec. Kdyby měl někdo o ofocenou kroniku zájem, ať mi dá vědět na email: P.Kantor@seznam.cz a někde to nahraju a pošlu. Je to skvělé čtení a mnoho vzpomínek :-)
Petr
Moc krásné místo
Anna, 31. 10. 2020 9:58Rádi tam chodíme na výlety, ale je škoda, že středisko už není v provozu. Anna
Halamova útulna
Lucie , 20. 9. 2020 21:00
Děkuji za krásný popis osady Zimný, místu, kde vnímáte podstatu bytí, vnitřního klidu a pokory.
Vnučka Dominika Halamy, Halamova útulna ❤️
Lyž. kurz
Janoušková, 14. 5. 2019 21:56
Dobrý den, je možné, že jsme byli na této chtě přibližně v roce 1977 na lyžařském kurzu se základní školou? Naše škola jezdila do Jeseníků, ale karanténa žloutenky nás zavedla na pozdní kurz se základní školou z Medlova u Uničova. Medlovští tam asi jezdili pravidelně. Nemáme fotky ani žádný zápis a pamatujeme si každý něco, kde jsme to vůbec byli. Pod Stožkem nám připadá nejpravděpodobnější.
Děkuji Alena Janoušková , Uničov
Co dalej?
Daniel, 28. 8. 2017 11:35Witam. Chciałem zapytać o to co dzieje się z tym obiektem pod Stożkiem. Ktoś to dogląda? Kto jest właścicielem? Czy są jakiej plany na przyszłość?
Vzpominka
Jasiok Miloslav, 17. 8. 2017 20:22
Dobrý den,
Na tento tábor jsem jezdil jako kluk a později jako istruktor a vedoucí v letech 1977 až 1981. Potkal jsem Františka u autobusu a on mi řekl přijeď. nikdy nezapomenu na jeho hlášku: To máš tak, kupiš si cedník, teče, dáš ho spravit, necedí. A jak hrál perfekně na ozembouch. Na Stožku jsem poznal i svoji budoucí manželku. Dnes, 17.8.2017 jsme s manželkou prošli bývalý tábor.Byli jsme v šoku.Nepochopili jsme, jak tohle někdo mohl dopustit. Neúcta k lidem a jejich práci. Docela by nás zajímalo, kdo je v současné době vlastníkem zdevastovaného objektu. Projížděli jsme kolem Frantovi chalupy. Neměl jsem tu drzost ani odvahu zde zastavit a pozeptat se po něm. Jeho dceru Dášu jsem poznal na jednou z turnusů. Perfektní holka. Zdravím Vás a předpokládám, že i Vaši matku. Manželé Jasiokovi.
Můj dědeček František Volný.
Gabriela Navláčilová, 9. 8. 2015 16:01Dobrý den, děkuji Vám za tuto prezentaci Zimného na Stožku. Jsem vnučka Františka Volného a mohu říct, že to byl neskutečný člověk, který toto místo opravdu nade všechno miloval, v roce 1989 jsem jako 13ti denní miminko navštívila naši chaloupku na Stožku poprvé a od té doby jsme zde trávili s dědečkem a babičkou každé Vánoce, které opravdu můžeme nazývat pohádkovými. Jsem na tohoto muže velice hrdá a i on sám by byl za tento článek velice rád. Život na zimném asi není bůh ví jak jednoduchý, ale relax zde je nenahaditelný. Děkuji autorovi za článek. Gabriela
Re: Můj dědeček František Volný.
Petr Světlý, 31. 7. 2017 20:04Dobrý den slečno, nebo paní Gabrielo! Naprosto s Vámi souhlasím, Váš dědeček František Volný byl fantastický člověk! Měl jsem tu čest ho poznat, jelikož jsem pod jeho vedením od r. 1976 do r.1983 trávil každé léto jeden turnus v tomto úžasném dětském táboře! Často mě přepadá nostalgie, jako zrovna dnes, kdy jsem objevil tohle krásné a zajmavé povídání pana Waszuta, kterému bych chtěl tímto moc poděkovat! Často vzpomínám i na dceru Franty Volného Dáju. Byly to krásné časy, na které se nezapomíná! S pozdravem Petr Světlý z Orlové.
czas zaprzeszły
Zbigniew, 5. 11. 2016 19:20Napisz ę po polsku, ale mam nadzieję, że nie będzie problemu z odczytaniem. Szliśmy dzisiaj szlakiem od Girovej przez Bukowiec na Filipkę i po drodze trafiliśmy na przedziwny obiekt - wielki, zapuszczony, zdewastowany z napisem nad wejściem "Stozek". Nikt nie wiedział co to mogło być, choć drewniane domki na rozległym terenie przypominały jakiś ośrodek turystyczny z dawno minionych czasów. I nagle niespodzianka - w internecie pełna informacja!!! Dziękujemy. Ale jednak żal, że czyjeś marzenia spotkał taki marny koniec.
Poděkování
Bronislava Gorzolková, 29. 9. 2016 11:43Dobrý den....děkuji za nádherně zobrazenou historii Zimného ! Tolikrát jsem toto místo navštívila. Zajímala mně historie osady a lidí tam žijících. Po přečtení Vašeho článku vím vše, děkuji.
???
Martin, 17. 5. 2014 20:08Tak tohle jsem opravdu nečekal. Jako malý kluk jsem tam chodíval. Dosud jsem žil v přesvědčení, že to v Zimném žije. Vůbec se těm lidem nedivím, že své rodné místo opustí a zapustí kořeny jinde. Už představa denního docházení do práce takový kus cesty musí děsit všechny kdo si udělají do Zimného jen procházku.
Pochvala
Zdeněk Macošek, 15. 10. 2013 17:01Oceňuji tuto prezentaci Zimného, alespoň nezůstane snažení Pavla "Císaře" zapomenuto. Je spousta věcí, které by se dalo doplnit a udělat tak skutečnou kroniku této podstožčanské lokality. Na Kolibiskách v Nýdku můžete potkat řadu pamětníků z dob životem překypujícího Zimného a okolí.
Osada zimný pod stozkem
Matej, 27. 10. 2024 20:52